Mám na něco nos. Podle nosa poznáš kosa. Vodit někoho za nos. Nestrkej nos, kam nemáš. Má nos nahoru. Udělal na něj dlouhý nos. Strkat do něčeho nos. Ohrnovat nad něčím nos. Dávat si do nosu. Věšet bulíky na nos. Tohle mi nevoní. Rovnou za nosem.

Podle množství přísloví, které se vážou ke slovu nos, je nos určitě důležitá část těla. Ostatně je to čichový orgán a zajímavé je, že vývojově patří mezi nejstarší smysly. Víte, že nemůžete-li čichat, nejste schopni správně rozlišit chuť? Určitě to znáte z vlastní zkušenosti, při rýmě často ztrácíte čich, a tím i chuť. Čich se na vnímání chuti významně podílí.

„Mít na něco nos“ ovšem nesouvisí ani tak s čichem, jako s intuicí. Tedy s pravou hemisférou. Jsou lidé, kteří včas „vycítí“, že je něco ve vzduchu, včas vycouvají z nezdravých situací anebo poznají, že někde něco „nehraje“. Pravou hemisféru rozvíjíme jakoukoliv uměleckou činností, kreslením, malováním, zpěvem, hrou na hudební nástroj, kreativním psaním, zachycováním „krásna“ a pocitů jakoukoliv cestou. Rozvojem pravé hemisféry rozvíjíme intuici.

Mám známou, která když „strčí nos“ do účetnictví, okamžitě na ni „vylezou“ čísla, která „nesedí“. Pozdější analýzou se prokáže, že její „nos“ měl zase pravdu.

Zdá se, že nos není jen čichový orgán, ale v hovorové řeči je spíš orgánem intuice. Intuice se na rozdíl od rozumu ošálit nedá. I když se nám na nos občas někdo snaží ty bulíky navěsit. Jen kdybychom uměli té naší intuici lépe naslouchat… To jsou někdy spory, jako by se nám v té hlavě doslova hádaly dva hlasy, a každý táhne jiným směrem. A když bylo před kostelem, hádala se duše s tělem, zpívá se v jedné lidové písni. Tak tady se spíše hádá rozum s intuicí. Rozum vychází ze zkušeností, na základě minulosti kalkuluje budoucnost, a intuice dává jenom na pocit. Kdo z nich má pravdu? A čím se chcete v životě řídit Vy?