Vzpomínáte si, jak jste se na něco těšili, když jste byli malí? Jak jste se uměli radovat? A umíte se radovat teď ?

Že ne? V čem je rozdíl? Vytratil se zájem, chuť objevovat… Když se podaří znovuobjevit jakýkoliv zájem, dá to dnům smysl, náplň a do života se vrátí radost a chuť.

Vzpomínám si, jak jsem se školou vycestovala na festival do Portugalska z tehdejší šedé Prahy. Byli jsme ubytovaní v takových malých domečcích, přijeli jsme v noci. Ráno jsem se probudila, dřevěná okenice se trochu pootevřela…nade mnou bylo azurové nebe a ve větru se pohybovala větev přímořské borovice. Barvy byly syté jak v reklamním kalendáři a já jen zírala a srdce mi naplňovala obrovská radost. Všechno mi připadalo úžasné.

Pokaždé, když jsem jela k moři, jsem se těšila na každý další slunečný den, nemohla jsem dospat, jak jsem se těšila, až zase bude ráno a bude svítit slunce.

Zapomněla jsem na to. Někde se …vytratila. Pomalu, nenápadně a možná bych si toho ani nevšimla, kdyby na můj kurz nepřišla jedna starší paní, která se začala učit kreslit Podle našeho on-line kurzu.

Víte, já jsem dřív nic neuměla, říkala. Každý něco uměl, kamarádky pletly, háčkovaly, vyšívaly – jen mně nešlo nic. Ale podle vašich kurzů jsem začala kreslit. A já se teď nemůžu dočkat, až ráno vstanu a zase si něco nakreslím, třeba sýkorku! Té paní svítily oči a obličej jí plál nadšením…a já jsem se v té chvíli hluboce zastyděla, že jsem svoje nadšení, svoji radost dávno někde roztrousila. A tak jsem se učila znovu dívat, znovu objevovat a znovu se radovat. Z každého lístečku, kvítečku, odlesku vody v řece. Z dlouhé procházky s větrem ve vlasech, ze slunce v tváři.

A tak já mám radost, když vidím kurzisty, jak doslova běží se svými kresbami, které dostaly za domácí úkol, aby se podělily o svoje dílka, vyslechli připomínky a domů si odnáší další…. úplně vidím starší paní prodavačku, která si pod pultem kreslí jak malá holka ve škole….aby to nikdo neviděl.

Dnes si pro radost můžete nakreslit dvě op-artová srdce.