Já bych chtěl jít na procházku do lesa, ale nechce se mi...

Můj syn mi pravidelně, kdykoliv navrhnu nějaký výlet, dává najevo, že se mu nikam nechce, protože by raději seděl u počítače a hrál hry. Nakonec jede, protože jsem rodič, autorita, a ve finále se neptám, prostě se jede a basta. Je zajímavé, že v okamžiku, kdy překoná svůj odpor opustit bezpečí známého počítačového prostoru, už za dveřmi, si skvěle popovídáme, dozvím se spoustu nových věcí, on si všimne mnoha úžasných věcí v přírodě a vrací se domů nadšený a plný zážitků.

Kdo nic nezkusí, nic nepozná. Kdo nic nezkusí na vlastní kůži, měla bych napsat. Protože kreslení je tělesný zážitek, neprobíhá pouze v hlavě. I když u toho zpravidla sedíme za stolem nebo stojíme u stojanu. Ale kdo někdy kreslil něco krásného, něco, co ho nadchlo, kdo kreslil nějaký motiv, protože ho okouzlil, ví, že při kresbě probíhá v těle taková zvláštní energie… Trochu nám připomíná stav zamilovanosti. Je to tvořivá energie, která námi začne prostupovat ve chvíli, kdy tvoříme něco, čím jsme okouzleni.

Stačí se zvednout a překonat možná ani ne tak zónu pohodlí jako zónu odporu. Sebrat se, natáhnout tenisky, tričko a kalhoty a vyrazit do lesa, všude okolo je magický svět plný překvapení. Jen vyrazit a mít otevřené oči.

Všem kreslířům doporučuji nechat se na začátku vést zkušeným učitelem. Cestou lesem Vás provede zkušený průvodce, který Vám ukáže ty největší přírodní krásy, které byste bez něj možná přehlédli. A stejně tak Vám učitel kreslení ukáže krásu tam, kde byste ji napoprvé stěží zahlédli.

Pojďme v tomto cvičení najít krásu, která vzniká z obyčejné čáry.