Tvorba a svoboda
Já bych si chtěla kreslit z hlavy, a ne podle skutečnosti, kňourá malá holčička. Je to moc těžké a mě to nebaví. Co je v tom za tvořivost, kreslit pořád něco podle skutečnosti? To mne otravuje. Nudí. A chci a chci a chci… Chceme být malířem, hudebníkem, zpěvačkou, rockovou hvězdou, filmovým režisérem… Ale chci nestačí. Ani když si k tomu třikrát ladně dupneme nožkou. Nemáme kouzelný prsten ani Džina z Aladinovy lampy.
Hudebníci, herci, filmoví režiséři mají etudy, na kterých se učí.
My máme svoje cvičení, která nás krok za krokem rozvíjejí. Jsou to malé krůčky, ale odměnou za vykonání každého kroku je hormon odměny, dopamin. Je to chemická látka, která se vyplavuje, kdykoli se Vám něco podaří. Látka zadostiučinění, která Vás nenechá vyspat a nutí Vás stále se zlepšovat. Kdo si dává chytře malé cíle, nejen že časem dosáhne cíle vzdáleného, ale celou cestu si náramně užije. Kdo se chce stát velkým umělcem přes noc, frustrovaně se vzdá při prvním neúspěchu. Anebo se bude neustále bičovat za to, že pořád není dost dobrý.
Tvorba je svoboda. Ale jak chcete tvořit, když se neustále jen za něco kritizujete a trestáte?
Přesun do pravé hemisféry je cesta do země, ve které náš vnitřní kritik spí. (Upřímně, vnitřního kritika bych nejraději přivázala ke kůlu a křepčila okolo něj indiánské tance, možná bych navrch přihodila i vyplazování jazyka.)
Ve chvíli, kdy se při pozorování a kreslení dostaneme do moci přítomného okamžiku, síla kritika slábne, až je jak pára nad hrncem. V tu chvíli přichází okamžiky inspirace, svobody, tvorby.
Jaký je rozdíl při kreslení z hlavy a podle skutečnosti? Často si lidé myslí, že umím nakreslit, na co si vzpomenu. Zpaměti umím nakreslit, co už jsem si dobře prohlédla, zapamatovala si a mnohokrát kreslila. Dávám přednost kreslení podle skutečnosti, kdy vidím všechna světla a stíny a výsledná kresba může být velmi živá. Kresba zpaměti, pokud nemám natrénováno, je návratem ke zjednodušující schematické kresbě.
A co svoboda v abstraktní kresbě? Abstrakce je vyjadřování pocitů a v abstraktní kresbě se využívají geometrické, ale i stylizované konkrétní tvary. Zkušené oko pozná rozdíl mezi stylizovanou a neumělou kresbou.
Pojďme si nakreslit jednu z etud na přesunutí pozornosti do pravé hemisféry. Začít je třeba od jednoduchosti a postupně přidávat náročnost.
MEDVĚD JEDNOU LINKOU
Výtvarné cvičení
Cvičení pro všechny, kteří už kreslili podle e-knihy zdarma obrázek Slonice a slůně jednou linkou. Smyslem kreslení obrázků vzhůru nohama je zmatení našeho logického mozku, který je zvyklý vnímat svět vertikálně nohama dolů. Když obrázek otočíme vzhůru nohama, nemůže nám do kreslení zasahovat a my jsem odkázáni jen na prostorové vnímání. Obrázek se tak přemění na čáry, vzdálenosti a úhly. Tímto způsobem kreslíme později všechno. Odpadá sebekritika, hodnocení, posuzování… Zůstává pouze kontrola tvarů, později odstínů a barev. Nakonec už je jedno, jestli kreslíte sýkorku, motorku, nebo portrét. Ale začít se někde musí.
Nové dovednosti
V tomto cvičení se budeme učit dívat se pomocí pravé hemisféry. Procvičíme si odhad vzdáleností a souvislosti mezi čarami.
