Tužka Koh - i- noor byla  uvedena na trh už v roce 1889. Svůj název dostala podle známého indického  diamantu Koh-i-noor (Hora světla). Ten byl v  roce 1852  začleněn do britského korunního pokladu a stal se symbolem krásy a bohatství.

I proto byla tužka od počátku 3x dražší (stála 20 krejcarů) než její konkurence. Měla netradiční žlutou povrchovou úpravu, která  která měla být  v kombinaci s černou tuhou symbolickým vyjádřením loajality k habsburskému domu.  

Byla prodávána v sedmi stupňové škále tvrdosti, kterou vynalezl Franz von Hardtmuth. Na rozdíl od konkurence měla pro označení tvrdosti  písmena (konkurence používala číslice 1-6). Písmena  byla v pozdější době pro zjednodušení doplněna kombinací písmen a číslic.

Novinkou bylo i to, že písmena zastupovala anglické termíny (do té doby se používala spíše francouzština).

Měkké tužky nesly označení  6B - 2B, přičemž písmeno  B  znamenalo jednak "black" - černý, ale i “Budweis” který poukazoval na budějovický původ.      

Střední tužky byly označovány od měkčích k tvrdším t.j. od B - HB (tato zkratka měla odkazovat na ochrannou známku HB).

Tvrdé tužky tvořily druhou část stupnice od H po 6H, přičemž H znamenal “hard” tvrdý, zároveň však připomínal jméno Hardtmuth)

Toto označení se i přes odpor konkurenčních firem stala obecně používanou.

Zdroj: Výstava Národního technického muzea v Praze pod názvem „Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu“